Dopis naší Zemi

Ne nadarmo se naše mateřská škola může pyšnit titulem Ekoškola. Děti se pravidelně zapojují do dětského Ekotýmu, sadí s námi rostlinky, pomáhají při úklidu zahrady a mnoho dalšího. Snažíme se u nich vytvářet kladný vztah k přírodě a respekt k jejímu bohatství tak, aby i ony samy přemýšlely nad tím, jak přírodě, a celkově planetě Zemi, můžeme pomáhat. Při spoustě příležitostí vnímáme, že se to vyplácí. V týdnu, kdy planeta Země slavila svůj svátek, se nám do ruky dostala inspirace v podobě dopisu pro ni. A tak jsme se dětí zeptali, co by naší Zemi vzkázaly a za co by jí poděkovaly. Vzešly z toho odpovědi, ze kterých je jasné, že i děti tohoto věku se o přírodu zajímají a není jim lhostejná.

A co děti planetě Zemi vzkázaly?

„Chci Ti poděkovat za…“- Za to, že nás chráníš. (Rozálka); Za to, že nám dáváš kyslík. (Helenka)

Děti vnímají, že nám planeta poskytuje spoustu důležitých věcí pro náš život. Že ji k němu potřebujeme.

„Nejvíce se mi líbí…“- Sluníčko. (Helenka); Květinky. (Helenka); Motýlci. (Nikolka)

Děti z naší školky často pozorují rostliny, hmyz a drobné živočichy při procházkách přírodou, hrách v lese či na zahradě, a snaží se k nim být ohleduplní tak, jak jen to ve svém věku dokážou.

„Obdivuji na Tobě…“- Stromy a kameny. (Davídek)

Děti často zkoumají růst stromů, prohlížejí si tvary kamenů, staví z nich domečky pro lesní skřítky.

„Někdy se bojím…“- Že přijde koronavirus, zemětřesení. (Simonek, Vojta); Že na Zem spadne meteorit. (Andy); Že na ní nebude žádná voda. (Simonek)

Některé děti velmi intenzivně vnímají nynější situaci s koronavirem. Protože se s tím, co přináší (opatření, testy) již také potkaly.

„Odpusť všem lidem…“- Že na zem vyhazují odpadky. (Helenka); Že doma topí uhlím. (Danielka)

Děti nás samy upozorňují na odpadky pohozené v lese nebo na školním hřišti. Nosí nám je ať je vyhodíme do popelnice. Někdy si na to, že viděly odpadky někde, kam nepatří, vzpomenou i v ranním kruhu, a pak popisují to, jak je odnesly s rodiči do kontejneru.

„Prosím Tě…“- Ať roste co nejvíce květin. (Vojta); Ať je tu více kamenů. (Davídek)

„Nelíbí se mi…“- Když trháme kytky, které nemáme. (Rozálka)

Děti se v rámci školky snaží o rostliny pečovat. Zalévají květiny ve třídách spolu se školnicemi. Pomáhají nám s rodiči pěstovat sazeničky ze semínek, abychom je pak společně mohli vysadit na naši zahradu.

„Budu se snažit…“- Uklízet odpadky z lesa. (Vojta); Zasadit nové stromy. (Simonek)

„Je důležité, abychom my lidé…“- Na ni byli moc hodní. (Nikolka)

K tomuto poslednímu bodu není co dodat. Když se každý budeme snažit pomáhat přírodě tak, jak to dělají děti z naší školky, bude naše planeta hned o něco lepší místo pro život.

Kateřina Lusková