Já jdu, já jdu na olympiádu,

cvičit budu, nechci zažít nudu. Ano, i my ve školce jsme žili olympiádou. O sportech jsme si nejen povídali, ale hlavně je prožívali. Některé sporty jsme vzali z gruntu, to když jsme strávili týden na lyžařském kurzu na Opálené. Některé sporty jsme pojali výtvarně, konstrukčně, hudebně či dramaticky a některé sporty jsme si užili jako fanoušci. V knihovně jsme si půjčili knihu Pohádka o Raškovi, a každý den si z ní na pokračování četli. Ještě před zahájením olympiády jsme děti seznámili s legendou Ester Ledeckou a pak spolu v přímém přenosu fandili. Buďte rádi, že zpravodaj není zvukový, protože z toho zapáleného fandění by vám praskaly ušní bubínky. Ke každému olympijskému sportu jsme si pustili záznam výkonu některého českého sportovce a zjistili, že máme být na co pyšní, protože snad není zimního sportu, ve kterém by našinec nevynikal. Kdo ví, třeba jsme zaseli semínko a i u nás ve školce roste budoucí Ledecká, Sáblíková, Raška nebo Valenta. A kdyby to nevyšlo na olympiádě, sportování pro radost povznáší tělo i ducha!

Jana Bartošová