Mám takové tušení, že se v lese u mlází, tajemný duch prochází

Nemusíte se bát, nemám vidiny ani po Čeladné nebloudí zločinec, to byl jen úryvek z jedné strašidelné písničky. A proč si ve školce zpíváme strašidelné písničky? Ptali jsme se dětí, co je zajímá, o čem by si chtěli povídat a představte si, že je zajímaly strašidla, bubáci a všechno, čeho se bojí. Tak jsme se pustili do tématu o bubákovi, protože když něco poznáme, nemusíme se toho bát. Pod rouškou poznávání strašidel lidských, jako jsou hejkalové, čerti, ježibaby nebo vodníci, bubáků zvířecích pavoukovitých a duchů, jsme děti přivedli k rozvíjení vzájemné spolupráce a kooperace. To jsou kompetence, které budou potřebovat pro život ve společnosti. A že to byla zábava, se můžete přesvědčit ve fotogalerii.

Jana Bartošová

Do hry, který bubák je pod padákem, jsme zapojili i školnici Radku

Vyrobili jsme si třídního bubáka

Kluci hledají bubáky na stromě

Honzík na zvukové skřipce namluvil protibubákové zaklínadla

To není bubák, to je zasněžený Valentinek

Boji se myška hada nebo had myšky

Zobrazit všechny reportáže