Mikuláš trochu jinak a přece pořád stejný

Se začínajícím prosincem přichází jedna předvánoční tradice, kterou ctí snad každý. Na dveře domů či bytů klepou nebo zvoní tři postavy tak trochu nadpozemské – Mikuláš, čert a anděl. Celý rok na děti, někteří zespoda a někteří z nebeských výšin shlížejí, a zjišťují, jak se děti chovají. Zda si po sobě uklízí hračky, pomáhají mamince nebo umí-li poděkovat.

Samozřejmě tyto tři bytosti dohlížejí i na naše děti z mateřské školy, a tak nezapomněly zavítat ani k nám. Nemohly přece, ač situace v naší zemi a po celém světě je ovlivněna koronavirem, zklamat důvěru dětí v to, že když se budou snažit, a budou nápomocní, dobrot od Mikuláše se dočkají. Protože, ale jsou i oni tři zodpovědní, neopomenuli si sehnat andělskou, mikulášskou a čertovskou roušku, aby nás chránili.

Letošní nadílka nebyla jiná jen v rouškách na ústech Mikuláše a jeho doprovodu, ale i v absenci rodičů. I přesto, že některým rodiče drobátko chyběli, zvládli to s pomocí našeho kolektivu velmi statečně. Zazpívaly písničky a zarecitovaly básničky z těch, které jsme se v minulosti společně naučili, a smazaly tak, alespoň zase na rok, všechny hříšky z velké knihy hříchů. Poté prolezly tunelem a už si hrdě a se slovem „děkuji“ mohly přijít pro sladkosti z čeladenské Rozmarýnky a ovoce od paní Uhlířové.

A my doufáme, že příští rok, o tomto čase, už bude svět klidnější, tak budeme moct opět pozvat na mikulášskou nadílku i rodiče a sourozence našich předškolkáčků.

Kateřina Lusková

Ani letos na nás Mikuláš nezapomněl

Děti s napětím očekávaly, co se o nich v knize hříchů píše.

Kubík děkuje Mikulášovi  za balíček dobrot.

Čert se s dětmi vyfotil, ale pro jistotu si lehl dál od dětí

Zobrazit všechny reportáže