Od Kadaně po Kodaň

Zní to jako jazykolam, ale takové zeměpisné rozpětí měly mé návštěvy po mateřských školách v projektu Učíme se spolu. Už 3 roky k nám do MŠ přijíždí učitelky mateřských škol ze všech koutů České republiky a také my máme možnost poznat, jak probíhá předškolní vzdělávání jinde. Tyto zkušenosti jsou velmi cenné a přináší nám inspiraci a možnost kriticky se zamyslet nad naší prací. Každého půl roku máme možnost poznat jednu z mateřských škol zapojených do projektu. Tentokrát však přišla neodolatelná nabídka zjistit, jak probíhá předškolní vzdělávání v dánské Kodani. A když už jsem byla v české Kadani, byla jsem zvědavá, v čem se liší s Kodaní. A liší se mnoha ohledech. Jestli se někdo pozastavuje nad tím, že jsou v českých školkách morčata či králíci, pak nevím, co byste řekli na výběh s prasaty, slepicemi či ovečkami, které jsme viděli v jedné ze „svobodných škol“. Mimochodem zvířata byla to jediné, co mělo omezeno pohyb plotem. Děti i dospělí fungovali v mateřské škole jako rodina s více dospělými i dětmi. Děti byly součástí všech prací. Pomáhaly připravit oběd, pekly pečivo, staraly se o zvířata, uklízely, zkrátka jsem si připadala jako u babičky na prázdninách. Viděla jsem i městské školky, kde sice zvířata nebyla, ale ve všech jsem pozorovala pohodovou atmosféru. Možná to bylo i tím, že jeden pedagog měl na starost 6 dětí a množství mužů ve školkách i jeslích bylo pro nás přímo šokem. Dánské děti tráví venku téměř celý den, odpočinek po obědě je jen na výslovnou žádost dítěte a pracovní list je něco, co bude dítě dělat až půjde do školy. Teď je přece PŘEDškolák a nejdůležitější je hra, kreativita a komunikace. Pohodlí je i pro učitele, takže dětské židličky nahradily vysoké, přece si nebudou učitelé ničit záda při ohýbání se k dětem, když do důchodů půjdou v 72 letech. A z hrníčků na kávu, které jsem viděla na všech možných i nemožných místech po celé škole, jsem si udělala fotoreportáž. Do dětí je vkládána všeobecná naprostá důvěra a víra v to nejlepší. Dánové jsou podle statistik druhý nejšťastnější národ na světě. Možná je to hravostí, možná tolerancí a respektem k druhým, možná neustálým úsměvem na tváři a možná tím vším dohromady. Uvařila bych z českého a dánského školského systému pro děti takovou moc dobrou kaši. Základ by byl z české kvality a propracovanosti vzdělávání a ochucená by byla dánskou úctou, respektem, slušností, důvěrou, klidem a hravostí. A tu kaši, si ráda s chutí dám i já.

Jana Bartošová