Rozpor poklidného času

Advent má být obdobím zpomalení, zklidnění a ohlédnutí. Do jisté míry takto naplňujeme prosincový program v mateřské škole, třeba když k nám zavítá Mikuláš, který rekapituluje naše hříchy i cnosti za uplynulý rok. Děti prezentují svůj projev během vystoupení a besídek pro rodiče i seniory ze Senior Club Čeladná a my učitelky s dojetím pozorujeme, jak velký pokrok děti za pár měsíců ve školce udělaly. S rodiči se setkáváme při tvořivých dílnách a vzájemně se poznáváme. Advent nám také pomáhá probouzet u dětí vztah k tradicím, které jim ukazujeme a které zažívají na vlastní kůži třeba při koledování. A také nám Advent přináší dobu hektickou, když se po letech izolací a roušek rozhodneme, že tentokrát uděláme tu besídku jak za starých časů a rozjedeme velkolepé divadelní představení, které nám zhatí nemocnost dětí. Naštěstí to vždycky dobře dopadne, děti se mávnutím kouzelného proutku promění v herce a my jen zíráme, kde se v nich za zodpovědnost vzala. Nastávají humorné okamžiky, když zapomeneme připravit herce na scénu, trochu nám ujede text písničky nebo se vypravěč přeřekne. Naštěstí to nikomu nevadí a ještě se srdečně zasmějeme. No uznejte, když má zaznít „V dáli už vidíme přicházet nějaké urozené pány“ a ozve se „V dáli už vidíme ucházet nějaké přirozené pány.“ A po všech těch výkonech přichází okamžik nejkouzelnější, když si děti pod stromečkem ve školce rozbalují dárečky. A že letos navzdory všem krizím bylo co rozbalovat. Jen je ještě třeba dětem vysvětlit, že za dřevěná autodráha musí zůstat ve školce a že domů přijde taky Ježíšek. Víc než popis toho, co jsme prožili, vyjádří fotografie z adventního poklidně-hektického období ve školce.

Jana Bartošová