Všude dobře, v Čeladné nejlépe

Už zase? Řekla jsem si, když mě překvapil mail od dodavatele elektřiny, že bude přerušena dodávka elektřiny. Bylo to totiž letos podruhé a to už jsme nechtěli děti nechat doma. Hledali jsme proto náhradní program, lámaly si hlavu, kam bychom mohli zajet, až nás napadlo, že mnohé děti ještě nebyly v památníku Josefa Kaluse v Čeladné a cíl výletu byl jasný. Sotva se ráno elektřina vypla, děti vybavené pořádnou svačinou na celý den, vyrazily za dobrodružstvím. Cestou jsme objevovali krásy čeladenské přírody a utěšovaly děti s bolavými nožičkami. Pro mnohé z nich to byl nejdelší pěší výlet v životě, ale zvládly to všechny. V památníku nás přivítal pan Moravec a ukázal nám všechny poklady, které památník skýtá. Všechny děti zaujala vycpaná zvířata, pokojíček pana učitele Kaluse s duchnou na posteli a natahovacími hodinami, samopaly partyzánů a výstava hasičů. Na památku každý dostal vstupenkový pohled a vyrazili jsme dál, protože návštěvou památníku náš výlet nekončil. Za všeobecného skandování „My máme hlad!“, jsme pokračovali na zahradu k Sovjákům, kde se děti konečně pořádně najedly, neúnavně běhaly, skákaly a řádily dál. Navštívili jsme i lesík u Burkertů a prohlédly si jejich ovečky. Měli jsme za to, že nachozenými kilometry a zážitky usnou děti rychlostí blesku, ale na rozdíl od nás dospělých se ještě mnohé musely vyřádit na hřišti. Zjistili jsme, že v Čeladné je mnoho krásných zákoutí a celodenní výpravy po ní bychom mohli zařazovat častěji.

Jana Bartošová